Island > Historie Islandu
Ostrov Island poprvé navštívili pravděpodobně irští mniši v průběhu 9. století. Nevytvořili zde však trvalé osídlení. Usadili se zde až Vikingové mezi lety 874–930. Pro seveřany zde byly příhodné životní podmínky. Například až do konce 13. století bylo možno na severu ostrova pěstovat ječmen. Země byla rozdělená na 36 (později 48) správních jednotek, které řídili náčelníci. Ti se od roku 930 začali scházet na sněmu zvaném Althing. Vznikl tak nejstarší parlament v Evropě. O čtyřicet let později bylo založeno město Rejkjavík. V roce 1000 Islanďané přijali křeťanství. Ostrov se stal také vikingskou základnou pro objevné plavby do Grónska. V roce 1262 se Island dostal pod norskou nadvládu, která trvala až do roku 1380, kdy se společně s Norskem stal součástí Dánského království.
V první polovině 19. století byl Althing dočasně zrušen, vlna nacionálního hnutí však docílila v roce 1845 jeho obnovení. V roce 1874 získal Island omezenou autonomii a přijal ústavu. V průběhu druhé světové války se stal důležitou spojeneckou základnou. V roce 1944 nastal konec personální unie s Dánskem a Island získal nezávislost. Vstoupil do OSN a v roce 1949 do NATO. Po válce se nový stát dostal několikráte do sporu s Velkou Británií. Island totiž postupně posunoval hranici svých výsostných vod z původních 3 námořních mil až na 200 námořních mil. Tzv. „tresčí války“, které Island vedl s Velkou Británií, byly ukončeny v roce 1976 vzájemnou dohodou a uznáním 200mílového pásma. Od roku 1985 je Island vyhlášen bezjadernou zónou, na ostrově se však nachází vojenské základny NATO. Rok 1992 přinesl Islandu hospodářskou krizi, která byla způsobena poklesem výnosů z rybolovu. Vláda byla nucena přijmout řadu mimořádných opatření a devalvovat měnu. Od roku 1996 je prezidentem Islandské republiky Olafur R. Grimsson. Island zahájil v roce 1993 přístupové rozhovory o vstupu do EU. [-fra-]
© Martin Jurek, Katedra geografie Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci | Úvod | Hledání | Mapa stránek | CMS Made Simple