Bulharsko > Historie Bulharska
Územím dnešního Bulharska procházelo v historii mnoho různorodých etnik a národů a díky tomu patří k nejdéle osídleným oblastem Evropy. Zhruba od 8. století př. n. l. se v oblasti objevují Thrácké a Illyrské kmeny. Ti byli od 6. století př. n l. zasaženi řeckou kolonizací. Zachovali si však faktickou samostatnost. V polovině 4. století př. n. l. byla celá oblast thráckých kmenů připojena králem Filipem II. k makedonské říši. Po smrti Alexandra Makedonského a rozpadu jeho říše (323 př. n. l.) pronikají do oblasti Balkánu keltské kmeny, které si podrobily i Thráky. Přestože se thráckým kmenům podařilo keltské nadvlády zbavit, nedokázali odolat expandující římské říši. Její přímo součástí se stávají roku 46 n. l., kdy byla oblast připojena jako provincie Thracia a Moesia. Po rozdělení římské říše připadlo území Bulharska Východořímské říši (Byzanci).
Začátkem 6. století pronikají do oblasti pod tlakem Hunů slovanské kmeny, které podnikaly loupeživé výpravy za hranice Byzantské říše. Ve stejné době se na území objevují i původem turkotatarské kmeny Bulharů. Do častých vzájemných bojů se zapojili také Avaři, kteří ovládli rozsáhlé území v Panonské nížině a podmanili si zejména západoslovanské kmeny.
Bulharské a slovanské kmeny vytvořily za vlády chána Asparucha spojenecký svazek proti Byzancii a roku 681 vytvořili samostatnou říší, v níž si však zejména slovanské kmeny zachovaly značnou samostatnost. Přestože byli Bulhaři na vyšším stupni společenského žebříčku, mnohonásobně početnější Slované je postupně asimilovali.
Roku 864 přijal Boris I. Veliký křesťanství a přičinil se o rozšíření slovanského písma sestavené Cyrilem a Metodějem. Největší územní rozsah měl první bulharský stát za vlády Simeona I., kdy se jeho říše rozpínala od Černého moře až po Jadran a Sávu. Dokonce vznesl nárok na císařský trůn Byzantské říše, sice neuspěl, ale roku 918 získal titul cara Bulharska. Po jeho smrti se však říše postupně rozpadla a stala se opět součástí Byzance (1018).
Nadvláda však netrvala dlouho. Bulhaři využili oslabení Byzantské říše a pod vedením bratrů Petra a Asena vzniklo roku 1186 druhé bulharské carství. Zejména za vlády cara Asena II. se z Bulharska stala balkánská velmoc a roku 1235 došlo k obnovení samostatné bulharské pravoslavné církve.
Od poloviny 14. století však roste moc Srbského království a zejména Osmanské říše, která nakonec ovládla téměř celý Balkán a s ním i bulharské území (po bitvě u Nikopole 1396).
Bulharsko bylo rozděleno na správní jednotky (sandžaky) a podléhalo přímé turecké správě. Přes častá povstání proti Turkům (např. Hajducké hnutí) zůstalo Bulharsko součástí Osmanské říše až do roku 1878, kdy vyvrcholil boj za samostatnost Bulharska. Po rusko-turecké válce (1877–1878) se na berlínském kongresu v roce 1878 velmoci dohodly na vzniku bulharského knížectví, které ovšem zahrnovalo jen část územních nároků Bulharů. Na trůn nastoupil Alexandr Battenberský, kterému se roku 1885 podařilo připojit Východní Rumelii. O rok později byl však po proruském puči svržen a na trůn nastoupil kníže Ferdinand Koburský.
Bulharsko se roku 1912 účastnilo 1. balkánské války, kdy spolu se Srbskem, Řeckem a Černou Horou porazili Turecko. Bulharsko získalo část Makedonie a oblast kolem Drinopolu. Co Bulharsko získalo, to obratem ztratilo ve 2. balkánské válce o rok později, kdy se proti němu sjednotili všichni předchozí spojenci. Navíc muselo předat jižní část Dobrudže Rumunsku.
V první světové válce bylo Bulharsko na straně centrálních mocností a mírová smlouva znamenala pro poražené Bulharsko územní ztráty ve prospěch Řecka a Království Srbů Chorvatů a Slovinců. Ztratilo také přístup k Egejskému moři.
Následovalo velmi nestabilní vnitropolitické období charakterizované mnoha pokusy o státní převrat. Roku 1935 proto car Boris III. zavedl režim osobní moci.
Roku 1941 se Bulharsko přidalo na stranu nacistického Německa, ale po puči v roce 1944 se k moci postupně dostávají komunisté v čele s Georgiem Dimitrovem a Bulharsko se přidalo na stranu Spojenců. Po válce byly Bulharsku odpuštěny reparace a získáním jižní Dobrudže se rozloha Bulharska ustálila na dnešním stavu. S výraznou podporou Sovětského svazu je 15. září 1946 vyhlášena Bulharská lidová republika. Započalo znárodňování hospodářství, kolektivizace zemědělství a ekonomika se začala plánovat v pětiletkách.
Bulharsko se stalo členem RVHP (1949) a Varšavské smlouvy (1955) a sledovalo politiku úzké spolupráce se Sovětských svazem.
Roku 1956 se do čela komunistické strany dostal Todor Živkov, kde vydržel v úřadu až do roku 1989 a stal se tak nejdéle sloužícím komunistických funkcionářem po Kim-Ir-Senovi.
Stále větší nespokojenost zejména s ekonomickou situací vyvrcholila koncem roku 1989, kdy pod tlakem masových demonstrací a sílícího demokratického hnutí byl nucen Živkov odstoupit. Následné neklidné období bylo ukončeno až volbami v roce 1991 a přijetím nové ústavy o rok později. V roce 2007 vstoupilo Bulharsko do Evropské unie. [-hol-]
© Martin Jurek, Katedra geografie Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci | Úvod | Hledání | Mapa stránek | CMS Made Simple