Černá Hora > Historie Černé Hory
Území dnešní Černé Hory bylo osídleno již kolem 2. tisíciletí př. n. l. Ve starověku oblast obsadily římské jednotky a Černá Hora byla součástí provincie Praevalis. Slovanské kmeny přišly do oblasti okolo 6. století a na počátku 10. století zde vzniklo království Zeta, Srby nazvané Duklja. Toto království se stává postupně součástí středověkého srbského státu. Oblast Kotoru patřila Benátské republice. Krátké období (počátek 15. století) samostatných feudálních panství vystřídalo období turecké nadvlády nad Černou Horou. Přesto si Černá Hora uchovala dlouhou dobu buď úplnou samostatnost, nebo alespoň autonomní postavení. Hornatý terén, malý počet obyvatelstva a téměř neexistence měst nepředstavoval pro Turky velký zdroj bohatství. Navíc Černohorci několikrát povstali a turecké jednotky porazili. Historickým centrem Černé Hory bylo Cetinje, kde sídlil i nejvyšší místní představitel pravoslavné církve (vladyka). Stále zaostalejší Černá Hora se od 17. století snaží vymanit z vlivu Turků a sblížit se s Benátkami. Osmanská říše však záhy obnovila svůj vliv v oblasti.
Koncem 17. století se vladykou stává člen významného rodu Petrovićů, kteří se snažili sjednotit místní černohorské kmeny. Trvalou jednotu těchto kmenů prosadil až energický Petr I. Petrović vládnoucí na přelomu 18. a 19. století. Snaha získat území kolem Kotorského zálivu od Habsburské monarchie selhala. Mezi nejvýznamnější postavy černohorské historie patří Petr II. Petrović-Njegoš (1830–1851). Usiloval o vymanění Černé Hory z vlivu Turků. Jednal o podpoře s ruským carem, ale hlavně začal vybírat pravidelné daně a věnoval pozornost zvyšování gramotnosti v zemi. Až po jeho smrti se roku 1852 stává z Černé Hory knížectví se světskou vládou.
Za Nikoly I. se země modernizuje a také po boku Srbska a Ruska bojuje proti Turecku. Černá Hora rozšířila své území např. o města Podgoricu, Nikšič či Ulcinj. Přestože následný Berlínský kongres (1878) nenaplnil zcela územní požadavky Černohorců, uznal definitivně nezávislost černohorského státu.
V roce 1910 se Nikola I. prohlásil černohorským králem a svou zemi královstvím. V následných balkánských válkách (1912–1913) získala velká území na severu země.
Za 1. Světové války stále Černá Hora na straně Dohody a byla obsazena rakousko-uherským vojskem. Po skončení války schválilo Národní shromáždění připojení ke království Srbů, Chorvatů a Slovinců, které se roku 1929 přejmenovalo na Jugoslávii.
V období 2. světové války bylo území Černé Hory okupováno jednotkami fašistické Itálie. Těžké přírodní podmínky pomohly vzniknout rozsáhlému antifašistickému odboji. Celé území bylo koncem roku 1944 osvobozeno jugoslávskou osvobozeneckou armádou.
V roce 1945 je zrušena monarchie a Černá Hora se stává součástí Federativní lidové republiky Jugoslávie jako jedna ze socialistických republik. Dlouhé období komunistické nadvlády v zemi bylo ukončeno nejprve změnou ústavy v roce 1990, kdy se uskutečnily volby za účasti několika politických stran. V referendu, které se konalo v březnu 1992, se pak přes 95 % obyvatel vyslovilo pro svrchovanost v rámci Jugoslávie.
Problematické období devadesátých let bylo ukončeno postupným úsilím o nezávislost Černé Hory. V roce 2003 se Svazová republika Jugoslávie přejmenovala na Srbsko a Černou Horu a byla oficiálně ustanovena jako soustátí. Oba státy měly společný parlament a armádu. V roce 2006 uspořádala Černá Hora referendum o nezávislosti na Srbsku. 55,5% voličů se vyslovilo pro samostatnost, čímž jen těsně překročili hranici 55%, která byla nastavena Evropskou unií. Černá Hora následně vyhlásila nezávislost 3. června 2006. [-hol-]
© Martin Jurek, Katedra geografie Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci | Úvod | Hledání | Mapa stránek | CMS Made Simple