Kypr > Historie Kypru
Díky své strategické poloze byl Kypr centrem zájmu již od starověku. Kolem roku 1600 př. n. l. ostrov zřejmě z části ovládali Hyksósové, kteří vládli v té době v Egyptě. Od 12. století př. n. l. začínají ostrov kolonizovat Mykénští Řekové a ostrov se na dlouhou dobu stává územím, kde dominantně projevuje řecká kultura. Kolem roku 1000 př. n. l. se na ostrově usídlili Féničané, ale brzy byl ostrov obsazen Asyřany. Od této doby se ostrov dostává pod vládu té říše, která má hegemonii v oblasti středomoří. V roce 569 př. n. l. Kypr znovu ovládl Egypt, ale už roku 545 př. n. l. se ostrov dostává pod nadvládu Perské říše a pod ní zůstává až do roku 333, kdy byl Kypr dobyt Alexandrem Makedonským. Po jeho smrti se jeho říše rozdělila mezi nástupnické dynastie a Kypr ovládli Ptolemaiovci, kteří vládli v Egyptě.
V roce 57 př. n. l. byl začleněn do Římské říše a součástí Říma zůstal až do jeho rozdělení v roce 395 př. n. l., kdy je Kypr začleněn do Východořímské říše, tedy Byzance. Pod její nadvládou zůstává až do křižáckých výprav, kdy ostrov v roce 1191 dobývá anglická král Richard I. Lví srdce. Po svém odchodu předává vládu nad tímto územím králi Jeruzalémského království Guy de Lusignan. Lusignanská dynastie ovládá Kypr až do roku 1489, kdy jej získaly Benátky. V roce 1570 však ostrov obsadila Osmanská říše. Za první světové války Osmanská říše bojovala na straně centrálních mocností. Proto byl Kypr 5. 11. 1914 anexí připojen k Velké Británii jako kolonie.
Nezávislost Kypru byla vyhlášena roku 1960, kdy si Británie ponechala kontrolu jen na svých dvou vojenských základnách Akrotiri a Dhekelia. Moc na ostrově byla rozdělena poměrně podle zastoupení jednotlivých etnik (70 % Řeků, 30 % Turků). Prezidentem se podle ústavy měl stát řecký zástupce (prvním prezidentem se stal arcibiskup Makarios), viceprezidentem naopak turecký zástupce (stal se jim Fazil Küçük). Dlouhotrvající rozpory se postupně vyvinuly v etnickou válku, kterou měla zastavit mírová mise OSN. Do sporu se začali stále více zapojovat Řecko a Turecko. Po zásahu OSN a NATO byla hrozba války odvrácena, ale spory pokračovaly. Od počátku sedmdesátých let se také zhoršují vztahy mezi prezidentem Makariem a athénskou vládou. Spory vyvrcholily v roce 1974 pučem proti prezidentovi Makariovi, který organizovala ultrapravicová řecká vláda, a následným vyloděním „mírových“ tureckých jednotek, které měly zabránit připojení ostrova k Řecku. Ovládly přes třetinu ostrova a hranice postupu se zastavila až na 180 km dlouhé tzv. Attilově hranici, která odděluje obě kyperské komunity dodnes. Je neutrálním místem, kde operují jednotky OSN. Ze severní obsazené části bylo vyhnáno řecké obyvatelstvo a naopak turecké obyvatelstvo bylo přesunuto nebo uteklo z jihu na sever. Následná mírová jednání nepřinesla návrat k předválečným poměrům a v roce 1983 představitel turecké části Kypru Rauf Denktaš vyhlásil samostatnou Severokyperskou tureckou republiku. Ta však nebyla mezinárodně uznána, mimo Turecka.
Do dnešní doby nebyly obě části spojeny, přes dlouhodobou snahu OSN a v poslední době EU. V dubnu 2004 proběhlo referendum o sjednocení Kypru, který měl mít tak možnost vstoupit 1. 5. 2004 do Evropské unie sjednocený. Turecká část byla pro sjednocení, řecká část obyvatelstva byla proti. Do Evropské unie tedy vstoupila jen jižní řecká část. [-hol-]
© Martin Jurek, Katedra geografie Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci | Úvod | Hledání | Mapa stránek | CMS Made Simple