Itálie > Historie Itálie
Prvním významným etnikem, které se usadilo na území dnešní Itálie, byli Etruskové v 8. stol. př. n. l. Roku 753 založil kmen Latinů město Řím, kterému ovšem až do roku 510 př. n. l. vládli etruští králové. Římané je však vyhnali a založili republiku. Postupně ovládli celý poloostrov a pokračovali v další expanzi ve Středomoří. V punských válkách (264–146 př. n. l.) porazili svého konkurenta ve výbojích Kartágo. V následujících staletích Řím rozšiřoval svou říší (Malá Asie, Sýrie, Egypt, severní Afrika) a hranice sahala na severu až k Dunaji a Rýnu.
Nejvýznamnější osobnosti starověkého Říma se stal Gaius Julius Caesar, který byl roku 45 př. n. l. zvolen doživotním diktátorem. Prvním římským císařem se stal jeho synovec Octavianus Augustus. Od 3. stol. však nastává díky častému střídání císařů úpadek. Pod tlakem germánských kmenů se říše roku 476 rozpadla na Západořímskou a Východořímskou. V polovině 6. století se vytvořilo na severu Itálie mocné Langobardské království. Roste i moc papežů, potažmo papežského státu.
Koncem 8. století se snažil obnovit slávu římských císařů francký král Karel Veliký, který se nechal roku 800 korunovat na císaře. Ale ani jemu se však nepodařilo v Itálii moc udržet.
V průběhu středověku vzniklo na Apeninském poloostrově mnoho městských států. Mezi nejvýznamnější patřily Benátky, Florencie, Milán nebo Verona. Přestože byla císařskými vazaly, jejich moc stoupala a díky žoldnéřským vojskům si podmaňovala okolní města. Staly se také centry rozkvětu italské renesance.
Neapol a Sicílie zůstaly feudálními státy. Na neapolskou korunu se snažil uplatnit nárok francouzský král Karel VIII., ale neuspěl a další konflikty vedly k výraznému prosazení vlivu Španělska a také Rakouska, které si dělalo nárok na Lombardii a Benátky.
Postupně sílily snahy o sjednocení Itálie (risorgimento), ale ani revoluční období 1848–49 nevedlo k úspěchu. Vůdci risorgimenta Giuseppe Mazzini, Camilo Cavour a Giuseppe Garibaldy s pomocí francouzských jednotek porazili Rakušany v Lombardii a po následném obsazení Sicílie a Neapole dosadili na trůn sjednocené Itálie sardinského krále Viktora Emanuela II.
Roku 1919 založil Benito Mussilini fašistickou strany, rychle získal podporu a donutil krále Viktora Emanuela III., aby ho dosadil do funkce předsedy vlády. Mussolini, zvaný duce, zavedl v zemi diktaturu. V roce 1940 vstoupila Itálie do 2. světové války jako spojence Německa, ale téměř veškeré italské vojenské operace skončily fiaskem. V červenci 1943 se na Sicílii vylodila spojenecká vojska a Itálii osvobodila.
Na základě referenda z roku 1946 se z Itálie stala parlamentní republika. Hospodářský vzestup narušovaly časté akce extrémistických skupin, přesto se Itálie stala jednou z nejvyspělejších zemí Evropy zejména díky rozvinutému severu. Je zakládajícím členem Evropského hospodářského společenství a NATO. [-hol-]
© Martin Jurek, Katedra geografie Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci | Úvod | Hledání | Mapa stránek | CMS Made Simple