Nizozemsko > Historie Nizozemska
Na území dnešního Nizozemí, stejně jako Belgie a Lucemburska, žily až do 5. století keltské a germánské kmeny. Ty byly neustále v konfrontaci s římskými legiemi, které do těchto končin pronikaly. Po pádu římské říše převzali nadvládu Frankové a Sasové. Nizozemí se tak stalo součástí Franské říše. Po jejím rozpadu roku 843 (na základě Verdunské smlouvy), bylo dnešní Nizozemí součástí Lotharova údělu, který získal úzký pruh území vinoucí se od Gaetského zálivu až k Severnímu moři. Po smrti Lothara II., který kontroloval pouze území mezi Severním mořem a dnešním Švýcarskem, zvané Lotharingie (zahrnovala i část dnešní Francie – Lotrinsko, které má název odvozeno právě od Lotharingie), připadlo Nizozemí Východofranské říši. Období destability a politické roztříštěnosti ukončili burgundští vévodové. Ti získali Nizozemí ve 14. století. Burgundští vévodové byli velmi vlivnými politiky. Když se ve stoleté válce přidali na stranu Angličanů, stali se trnem v oku francouzských králů. Vévoda Karel Smělý při pokusu obsadit Lotrinsko a tím spojit Burgundsko s državy na severu (Flandry, hrabství Franche-Comté, Namur, Brabant, Henegavsko, Holland, Zéland, Limburg, Luxemburg, Lutych, Geldern) byl v bitvě u Nancy roku 1477 zabit. Burgundské vévodství bylo rozděleno mezi francouzského krále Ludvíka XI., který získal většinu území bývalého vévodství a habsburského arcivévodu Maxmiliána I., který získal Nizozemí sňatkem s Marií Burgundskou. Jejich syn Filip Sličný získal španělskou korunu, proto bylo Nizozemí pod správou tzv. španělské větve Habsburků. Přísně katoličtí španělští Habsburkové se však setkávali se stále silnějším odporem převážně kalvinistických obyvatel na severu Nizozemí. Pokusy o násilné podrobení nespokojených poddaných ještě více živily odpor ke španělským vládcům. Ty museli od roku 1568, čelit povstání, které vedl Vilém Oranžský. Založil tzv. utrechtskou unii, jejíž součástí se stali provincie Holland, Zeeland, Utrecht a Frísko. Unie vyhlásila nezávislost na Habsburcích a Svaté říši římské. Jižní provincie (dnešní Belgie) převážně katolické, se ke vzbouřencům nepřidaly a zůstaly na habsburské straně (hovoříme o tzv. Španělském Nizozemí). Spojené nizozemské provincie se po vraždě Viléma Oranžského staly republikou a jejich legitimita byla definitivně potvrzena Vestfálským mírem v roce 1648. V průběhu 16. a 17. století se Nizozemí stalo námořní obchodní velmocí a budovalo své kolonie, k tomuto účelo byla roku 1602 založena Holandská Východoindická společnost. Úpadek přišel po třech námořních válkách s Anglií a vleklé válce s Francií, která Nizozemí okupovala mezi lety 1795–1806 (v této době se Nizozemí říkalo „Batávská republika“ dle její kolonie v Indonésii). Definitvní anexe Nizozemí Francií, přišla v průběhu Napoleonovy vlády. Po Vídeňském kongresu konaném v roce 1815 vzniklo Spojené nizozemské království. Zahrnovalo v sobě jak severní provincie tak bývalé Španělské Nizozemí, které se však v roce 1830, coby království Belgie, odtrhlo. Vládnoucí oranžská dynastie Nizozemí opět pozvedla. Byla přijata ústava dle britského vzoru. V první světové válce zůstalo Nizozemí neutrální, v průběhu druhé, bylo okupováno Německem. V nacistických koncentračních táborech zahynulo velké množství nizozemských židů. Po válce vystřídala na nizozemském trůnu královnu Vilemínu I. její dcera Juliána, která však v roce 1980 odstoupila. Její místo zaujala královna Beatrix, která vládne dodnes. Nizozemí bylo jedním ze zakládajících států NATO a Evropského společenství. [-fra-]
© Martin Jurek, Katedra geografie Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci | Úvod | Hledání | Mapa stránek | CMS Made Simple