Historie Portugalska

Portugalsko » Historie Portugalska

Území Portugalska bylo osídleno již v době kamenné. V 1. tisíciletí př. n. l. se místní Iberové promísili s několika vlnami Keltů. Pobřežní oblasti přišly do styku s Féničany a Řeky. Ve 2. stol. př. n. l. si oblast podmanili Římané a v Portugalsku vytvořili provincii Lusitania.

Na počátku 5. století n. l. pronikly na Pyrenejský poloostrov kmeny Svébů, Alanů a Vandalů. Pouze říše Svébů, rozkládající se v dnešním severním Portugalsku a Galicii, byla schopna odolávat příchodu a expanzi Vizigótů (do roku 585). Ani Vizigóti se v roce 711 neubránili invazi Arabů (Maurů) ze severní Afriky a oblast dnešního Portugalska se tak stala součástí córdobského emirátu.

Reconquista (křesťanské znovudobytí a znovuosídlení území vyhnáním Maurů) započala krátce po muslimském vpádu a vycházela z nedobyté severozápadní části Pyrenejského poloostrova. Oblast severního Portugalska po řeku Douro byla ovládnuta do roku 868, jižnější oblasti byly získány postupně do roku 1250. V roce 1095 daroval kastilský král Portugalské hrabství jako léno Jindřichu Burgundskému. Jeho syn Alfonso I. Dobyvatel přijal v roce 1139 titul král a prohlásil Portugalské království za nezávislé na Kastilii a Leónu. Smlouva o vymezení hranic Portugalska, uzavřená mezi portugalským a kastilským králem roku 1297, platí dodnes.

V průběhu 15. a 16. století se Portugalsko stalo námořní a koloniální velmocí. Éru objevných plaveb zahájil svou rozsáhlou podporou princ Jindřich Mořeplavec, králové Jan II. a Emanuel I. ji dále posílili ambicí nalézt východní cestu do Indie (1488 Bartolomeu Dias obeplul mys Dobré naděje, 1498 Vasco da Gama doplul okolo Afriky do Indie). Z početných kolonií (Ceuta, Madeira, Azory, Kapverdy, pobřeží Guinejského zálivu, Angola, Mosambik, Portugalská Indie, Macao, Brazílie aj.) proudilo do Portugalska ohromné bohatství z obchodu s kořením, drahými kovy a otroky. Získané prostředky však nebyly využívány k efektivnímu pozvednutí hospodářství, a tak postupný pokles výnosů z kolonií vedl k ekonomickým potížím. Zároveň se stupňoval tlak koloniálních rivalů na převzetí území (koloniální ztráty ve prospěch Nizozemců, Britů).

Po smrti Jindřicha I., posledního krále dynastie Aviz, bylo Portugalsko spojeno v letech 1580–1640 personální unií se Španělskem. Pokus Filipa IV. učinit z Portugalska pouhou provincii Španělska však vyvolal odpor šlechty a měšťanstva a vedl k obnovení nezávislosti Portugalska pod vládou dynastie Bragança. Král Jan V. využil výnosů z nových nalezišť zlata a diamantů v Brazílii k posílení své politické pozice a k pozvednutí portugalské ekonomiky a společnosti (zakládání manufaktur, podpora umění a vzdělanosti aj.).

Za napoleonských válek bylo Portugalsko v letech 1807–1811 jako spojenec Britů obsazeno španělsko-francouzskými vojsky. Královská rodina emigrovala do Brazílie, novým hlavním městem se stalo Rio de Janeiro. V roce 1815 bylo vyhlášeno Spojené království Portugalska, Brazílie a Algarve. Lidové revoluční hnutí v Portugalsku si vynutilo návrat královského dvora do Lisabonu a přijetí ústavy, jíž se Portugalsko stalo konstituční monarchií (1822). Brazílie se však odmítla znovu podřídit do postavení kolonie a vyhlásila nezávislost.

V průběhu téměř celého 19. století docházelo k rychlému střídání vlád a k častým střetům mezi republikány a monarchisty. Ani vyhlášení republiky v roce 1910 nevedlo k uklidnění politické a hospodářské situace v zemi a pokračující nestabilita vyústila ve vojenský převrat (1926). Ústřední postavou diktátorského režimu, který v zemi trval až do roku 1974, se stal profesor ekonomie António de Oliveira Salazar, od roku 1928 ministr financí a v letech 1932–1968 předseda vlády (vybudoval krajně pravicový autoritativní režim, tzv. „Nový stát“ – Estado Novo). Demokratizaci země přinesl až levicový převrat v roce 1974 (karafiátová revoluce). Nezávislost tehdy získaly zbývající portugalské kolonie v Africe (Angola, Mosambik, Guinea-Bissau, Kapverdy, Svatý Tomáš a Princův ostrov). Portugalsko se ubránilo zavedení socialistických experimentů, rychle se vymanilo z mezinárodní izolace a v roce 1986 vstoupilo do Evropských společenství. V roce 1999 byla poslední portugalská kolonie Macao předána Číně. [-hol-]

Literatura:

  • FRANKLAND, E. G. Global Studies : Europe (9th ed.). Dubuque, Iowa: McGraw-Hill, 2006.
  • HARENBERG, B. (ed.). Kronika lidstva. Bratislava: Fortuna Print, 1992.
  • KLÍMA, J. Dějiny Portugalska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001.
  • KLÍMA, J. Dějiny Portugalska v datech. Praha: Libri, 2007.
Stránka naposledy upravena dne 29. 01. 2008

© Martin Jurek, Katedra geografie Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci | Úvod | Hledání | Mapa stránek | CMS Made Simple